Cepínův psí víkend

19. září 2005 v 10:28 | cepín |  Různé
Víkend stál opravdu za to.

Což o to, sobota byla v pohodě, hlídal jsem psy Gagiče a hnízdečko, ve kterém s Martinou čekají malého obříka, poskytuje dostatek zábavy. Krom toho dostatek zábavy a zabavení poskytují samotní psi Gagiče. 2x neurčitá rasa, která se vleze všude, tudíž se nemusí hlídající chůva(ák) bát, že by mu nastydlo přirození, protože mu věčně některý leží v klíně. Navíc v televizi nejprve (tradiční) výbuch Sparty na Slovácku a následně hodně dobrej hokej Zlín-Slavia končící sice chabou remízou 1:1, nicméně na pohled úžasný zápas. (malá vsuvka: neustále mně přijde zajímavé, proč se ve zprávách při čtení výsledků vždy dozvídám, že utkání skončilo 1:1 (2:2, 3:3...) PO PRODLOUŽENÍ, když asi těžko může skončit 1:1 bez prodloužení. Nebo existuje pravidlo, že některý z týmů prohlásí, že prodlužovat nechce a remíza mu stačí a pak je to bez prodloužení? U výsledku třeba 2:1p to chápu, body se holt dělí jinak, ale tohle? Asi nás maj za blbce tak nám to říkají). Krom toho mají na počítači veselé filmečky, takže jsem se podíval na Kill Bill 1, kde jsem byl neustále přesvědčován, že jeden člověk má v sobě skutečně 5 litrů krve, nicméně mi trochu neseděl tlak, protože to dycky cákalo jak když prdne vodovod. Krom toho člověk mohl vesele sjíždět seriál Červený trpaslík, který se společně se Ženatým se závazky drží u mě na špici (nepočítaje samozřejmě nedotknutelný kult Monty Python). Sobota tudíž proběhla v klídku, pravda, trochu nám chcalo, ale nám plešatejm to nevadí a psům to je jedno.Horší už byla neděle, jenž se ukázala být skutečně dlouhým dnem. Hned ve třičtvrtě na osm mě, po mém příjezdu, totiž dokázal u Gagiče v baráku odchytit soused, co bydlí nad nima, a dostal jsem vyčiněno za ten bordel, co psi dělali v noci. Slušně jsem se mnohokrát omluvil a soused se chystal na druhou hodinu na příjezd majitelů zvířat. Až do doby příjezdu se nic zvláštního neudálo, vyjma druhé návštěvy, která tentokráte přišla přímo do bytu a pronesla čtvrthodinový monolog, přerušovaný mojí snahou o omluvy a také nenápadného naznačení faktu, že těžko můžu já, hlídač, vyřešit jakékoliv problémy minulosti i budoucnosti. Manžílci přijíždí před obědem, ještě chvíli řešíme nastalou situace, ve které Marťa zcela logicky namítá, jak mohla sousedka bydlící o dvě patra nad nimi (ona 2. návštěva) slyšet, že "akorát mezi půl šestou a sedmou byl klid, to jen ten menší trochu kníkal". Zcela chápu rozladěnost sousedů, když se cokoliv hlučného přes noc v baráku odehrává, rozhodně to nepíšu jako absolutní zastánce psů, který kašle na lidi kolem, ale těžko říct kolik bylo na přednášce sousedky pravdy. No nic, no, jak to všechno dopadne se teprva dovíme.Druhá část neděle nejprve vypadala na krásný den, spojený s procházkou s vlastním psem a následným odpočinkem doma. Cepín míní blbci mění. V lese, kam jsme si s Grimušou vyrazili, totiž narážíme na jednu z místních "celebrit", jedná se o duševně nepříliš vyspělou alkoholičku, která ovšem vlastní dva vlčáky a neustále své okolí přesvědčuje, že by se skutečně mohlo začít přemýšlet, že by se i na psy vydávali řidičáky (asi psáky). Jeden z vlčáků (fena) sedí u její nohy a panička se pokouší přivolat druhého (pes) jenž se na ní nehnutě kouká asi 3 metry daleko. V tomto okamžiku nemám jakýkoliv problém, naopak, oceňuji pokus o výcvik. Sice chabý a neúčinný, ale přesto je to dobře. Zastavujeme tudíž o deset metrů dál, Grim poslušně sedí u nohy a je nakrátko. Bohužel si nás po asi 2 minutách všímá pes a výcvik tím končí. Přichází jedno z fatálních děl náhody, neboť ve chvíli kdy se panička rozhodne pro psa si dojít (a dosti nešťastně ZCELA pouští fenu), rozhodne se pes dát Grimovi jasně vědět, kdo je tady pánem (těžko říct, zdali je to dílem agrese či strachu o svou fenu). Ve výsledku na nás tudíž nabíhají oba vlčáci, což je situace, ve které nemůže nikdo nic dělat. Natáčím se bokem k útočníkům ve snaze zabránit střetu, což se mi sice daří, nicméně jen do chvíle než do mě fena narazí a já ztrácím rovnováhu a pouštím Grima. V momentu, kdy se seberu ze země je již střet v plném proudu, panička jen kouká a tak je na mně abych její psy zachránil (pro neznalé Grim je pitbul). Vrhám se tudíž do střetu, beru Grima o tvořím štít mezi bojovníky. Výsledkem je sice konec střetu, ale také zakouslý vlčák v mém pravém bicepsu. V tuto chvíli mě vůbec nenapadá zjistit na té nebohé ženě stupeň očkovanosti psů, a tak se po navrácení rozumu (vlčáci už za horama) navracím k domovu, umývám Grima a pádím na ambulanci na Bulovku. Kromě oděrků od "nehlavních" zubů a drápů mám naštěstí jen jednu solidnější díru v ruce, stačí na ní jeden steh, nicméně je dost slušně hluboká skrze sval a tak si zkouším jednu z největších bolestí v životě, to když je rána propláchnuta iodysolem (nebo jak se to píše). Bolest, jak kdyby se člověku vrtali snad v kosti. Mladý doktor mě ošetřuje pečlivě, dostávám antitetanovku (aspoň něco z toho bylo, na přeočkování jsem už měl po 12 letech nárok) a jdu se pobavit na infekční, kde mi na lékařskou zprávu napíšou, že "v Praze vzteklina není, očkování neprovádíme". Pokud budou moje další příspěvky ještě více zmatené a mimo, tak alespoň víte, že jsem je psal s pěnou u huby a za neustálého štěkání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chachar Ostravski Chachar Ostravski | E-mail | 19. září 2005 v 11:24 | Reagovat

Opravdu veselé zakončení víkendu!

Kdysi dávno jsem dělal figuranta a vím, jak umí ovčák pěkně kousat, mám ho na rameni dodnes podepsaného.

2 gagic gagic | 19. září 2005 v 12:05 | Reagovat

Za chvíli (spíš delší chvíli) přinesu svojí část víkendu, která nebyla o nic méně zajímavá... Nicméně doufám, že se Ti to brzo zahojí a s pěnou u huby nám žádné články psát nebudeš... :-)

3 Tenisák Tenisák | Web | 19. září 2005 v 13:23 | Reagovat

Řidičák na psy? Určitě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama